Tak jsem tady, mam to za sebou

Ten porod, to byl teda porod! Původně jsem si řikal, že vylezu už 14. listopadu, ale pak jsem si to rozmyslel. Přece jenom mi bylo blbý, že mamku vezl do porodnice při tom poplachu strejda Mára, a ne taťka. Tak jsem prostě ještě chvilku počkal. Bylo mi sice jasný, že taťka bude machrovat, jak si to pěkně naplánoval s tou prací. Pořád řikal, jak dělá až do středy a že by teda jako bylo fajn, kdybych se narodil ve čtvrtek. No tak co, udělam mu radost. Stejně to je naposledy, co je v centru pozornosti. Ode dneška bude až ten druhej.

No ale zpátky k tomu porodu. Už bylo krajně nepohodlný ležet celej zkroucenej v takovym malym prostoru a navíc hlavou dolů. Musel jsem ven. Pořádně jsem maminu kopal, aby si to taky užila. Prvorodička neprvorodička - mě se taky nikdo na nic neptal a dělal jsem to poprvý. Prostě jsem vylez ven, bylo to celkem hladký, i když mamka asi řiká něco jinýho (a to jí nikdo netahal za hlavu). První, koho jsem viděl, byla paní v brýlích - doktorka Jahnová. No a pak už tam taťka začal blbnout s kamerou, jsem zvědavej, co natočil, protože se mu celkem klepaly ruce.

Potom pořád naši s někym telefonovali a řikali, že jsem se narodil za deset deset a že jsem krásnej a roztomilej a hodnej. To se dobře poslouchá. Ale taky jsem byl celkem unavenej, takže se jdu vyspat. Sečteno podtrženo - den číslo jedna byl dobrej. Snad to bude pokračovat.