Procházka nebyla - mamka je nemocná

S mamkou to neni dobrý. Pořád je jí špatně a má takový teploty, že mam pocit, že mě každou chvíli to mlíko naservíruje převařený. Naštěstí pro mě ale prej jejích 39,6 stupňů nemá vliv na teplotu mojí potravy a nemůže mě ani nijak nakazit. Ale stejně mi je jí líto. Když se k ní přisaju, cítim, jak úplně hoří. A taky mam strach, jestli jsem jí nějak neublížil, protože má zánět v prsu. Jestli třeba nějak blbě nesaju, já nevim. Musim to bejt já, kdo jinej... Taťka určitě ne, ten pořád jenom každý ráno opakuje: "Tak zase nic..."

Taťka vzal mamku na pohotovost a já zůstal doma poprvý v životě sám. No ne úplně sám, samozřejmě. Hlídala mě teta Vendulka. Občas jsem jí procvičil lehkým pobrečenim, ale zase jsem jí nechtěl moc vylekat, aby to třeba nemělo vliv na to mimčo, který má v sobě. Chtěl bych s nim jednou v budoucnu kamarádit a nerad bych, aby byl potom třeba ňákej divnej, že jo. S Vendulkou to bylo fajn, pak přijeli naši, mamka dostala antibiotika a pro mě to znamenalo, že procházka je v háji. Takže snad někdy příště, ale fakt už bych rád vypadl z tohodle bytu. Vždyť jsem už týden nevystrčil paty ven...

Odpoledne ještě dorazil strejda Mára z Kozojed. To je Vendulky manžel, co si myslí, že je taťkou toho nenarozenýho dítěte, a dostal jsem od nich parádní podložku s hrazdičkou. Zítra se v ní vyblejsknu a ukážu fotku. Je to super bomba podložka, heč! Mára mě nechtěl chovat, že jsem prej ještě malej. Ale vyfotit se se mnou neodmítnul.