Od tý doby, co jsme pryč z nemocnice, mi nechybí skoro vůbec nic. Teda až na jednu věc - doma naši nemají váhu, takže vůbec nemam přehled, jestli mam předstírat hladovýho nebo najezenýho. Chápejte, tohle je pro mě důležitý - buď mam brečet, nebo se tvářit spokojeně. A já nevim. Mamka má teda v kuchyni váhu, ale sama rozumně uznala, že by bylo mírně pod mojí úroveň, kdyby mě dávala na stejnou mísu, kde váží polohrubou mouku nebo moučkovej cukr. A tak jsme dneska s mamkou a tetou Vendul vyrazili zpátky k Mulačům na váhu. Představte si, mám už 2,850 kg. To znamená, že jsem o pěknej kousek nad porodní váhou. Na druhou stranu bych to asi neměl přehánět s tim jídlem, stejně mi to mlíko už doslova leze krkem...
Taťka dneska ráno odjel do Hradce komentovat hokej a trochu se mi po něm stejská. Doufam, že i jemu po mně. Zítra se vrátí a zase spolu budeme ležet v posteli.
Žádné komentáře:
Okomentovat