Jako správná rodina jsme dneska vyrazili do novorozenecký poradny. Nejdřív mě vez taťka a fotila ho mamka a pak mě vezla mamka a fotil jí pro změnu taťka - prostě správnej blázinec. V ordinaci u paní doktorky se mi líbilo, ale nevim, jestli to samý může říct i paní doktorka. Říká se: těžko na cvičišti, lehko na bojišti a musim říct, že to je pravda. Krásně natrénovanym obloukem jsem neměl problém jí pořádně osprchnout. Zásah jedna báseň. Jenže ona je profesionálka a já evidentně nebyl první vyčůránek, který tam u ní ležel. Takže mi okamžitě vzala nohu a já si celou dobu čůral na vlastní kotník. Hrůza. A nešlo to zastavit. Doufám, že naši tenhle trik neokoukali.
Pak mě dali na váhu a přiznam se, že i já jsem byl zvědavej, co se tam ukáže.
Vždyť jsem se narodil před patnácti dny a tenkrát jsem vážil 2650 gramů. No a teď mam přesně o půl kila víc! Vážim 3150 gramů, takže jsem zdárně za hranicí tři kil a sunu se ke čtyřce. Taťka to pořád sleduje lehce s obavama, ale na tohle je krátkej. Naštěstí mě nekojí on, ale mamka. A ta se mi nesměje, že jsem špekoun, naopak má radost, že tak hezky přibejvam. Babička z Rokycan taky řiká, že miminko má bejt pěkně tlusťoučký, aby se dalo dobře chovat. Myslim, že já budu k chování časem docela slušně uzpůsobenej.
A ještě sem dám jednu fotku, abyste měli zcela jasnou představu, jak moc mi to sluší v kočárku. Fakt jsem fešák, jen se podívejte na ten úsměv.

Pak mě dali na váhu a přiznam se, že i já jsem byl zvědavej, co se tam ukáže.
A ještě sem dám jednu fotku, abyste měli zcela jasnou představu, jak moc mi to sluší v kočárku. Fakt jsem fešák, jen se podívejte na ten úsměv.

Žádné komentáře:
Okomentovat