Včera jsem byl na fotce v novinách. Nebyla to sice barevná titulní strana časopisu Maminka, ale černobílý obrázek na straně 29 v Plzeňskym deníku taky neni úplně k zahození. Už v porodnici za mnou a mamkou přišel pán s malým foťákem (taťka má teda o dost větší a lepší) , zapsal si pár poznámek a já poznal, co to znamená, když je někdo novinář. Když je někdo novinář, tak si prostě píše, co chce. Třeba můj taťka rozhodně nemá přání, abych byl sporťákem. Všude řiká, že má přání, abych byl zdravej. I když - fotbalistu ze mě chce mít taky. Uvidim, na co se dam. Podle toho, co zatim vyvádim s rukama, to vypadá na kanoistu. Budu takovej novodobej Štěpán Hilgert.Ještě k tý fotce. Já se tam tvářim jako svatá dala a neví komu a mamka ze svýho výrazu taky neni úplně nadšená. Prej je na tý fotce hrozná. Souhlasim. Ale byla jenom pár hodin po porodu, a to omlouvá ten křečovitej úsměv. Vždyť jí v tu chvíli všechno bolelo.
Jo, přátelé, nastala velká změna! Začínam si pomalu zvykat na modrou vanička, dneska to proběhlo bez nějakýho výraznějšího vyvádění. Ale aby si naši nemysleli, že jim to dam nějak zadarmo, tak jsem mamku po koupeli pěkně namířenym obloukem počůral. Byl jsem natřenej nějakym krémem, byla připravená čistá plena, čisté oblečení a já to všechno krásně pomočil. Trefil jsem to báječně. Taťka měl strašnou radost, jak daleko dočůram, prej se mi to bude v životě hodit. Nevim k čemu, ale když to řiká taťka...
Žádné komentáře:
Okomentovat