Tenhle víkend jsem byl jako Hanzelka se Zikmundem - cestovatel. Měli jsme to všechno pěkně naplánovaný, abysme spravedlivě podělili prarodiče v Bohách i v Rokycanech. Babičky byly natřesený, že vezmou kočárek a pojedou mě vyvětrat. Jsou to takový demonstrativní projížďky před barákama sousedek, který hned otevíraj okna a křičej, že jsou za chvilku dole. Pak přijdou ke kočárku, vidí ze mě jenom čepici a dvě zavřený oči a řikají: "Ježíši, ti si klášnej kučina. Takovej mlňavej, dyť tam ani nejši vidět. Jé, ten je klášnej."
Ponechme stranou tuhle infantilní intonaci. Teď k něčemu dospěláckému. Přišel mi první dopis na moje jméno. Psali mi z VZP a posílali průkazku pojištěnce. Ale ta obálka! To znělo! Matyáš Jedlička. Mam teda oficiální adresu jako mamka - Bohy 36. Takže jsem božskej. Taťká má trvalý bydliště v Rokycanech... Jsme taková divná rodina. Snad už konečně přští rok naši postaví baráček a budeme všichni oficiálně na jedné adrese.
V neděli jsme se přemístili z Bohů do Rokycan. Přesuny autem už zvládám docela dobře, po deseti minutách usnu. Nemam zatim tak zvládnutou techniku jako bratranec Áda Soukup, kterej je schopnej usnout za 1:20 min... U babi a dědy v Rokycanech to je jako v nějakym fotgorafickym studiu. Pořád tam někdo fotí, nikdy nevíte, z který strany přiletí blesk a práskne vám do očí. Měl jsem toho už dost, a tak jsem se chvílema choval jako namyšlená hvězda. Až mi bylo Elišky líto, že jsem se na tý fotce tak schovával. Příště ti to, Elinko, vynahradim.
Žádné komentáře:
Okomentovat