úterý 25. března 2008

Mé postřehy z prvních velikonoc

S lehkym zpožděnim se dneska rozepíšu o velikonocích. Taťka byl teď dost v práci (musí holt vydělávat na ten baráček), a tak nebyla šance se připojit na internet. Během roku jsou prej dva důležitý svátky: vánoce a velikonoce. Oboje už jsem zažil. A vypozoroval jsem tohle: na vánoce si lidi dávají dárky a jsou na sebe hodní. Na velikonoce si lidi dávají vajíčka a mlátí se vrbovejma proutkama. Malou pomlázku jsem měl i já, ale opravdu jen takovou miniaturní, abych jí unesl.

Zajímavá byla debata o přestupnim roku. Tety se hádaly, že letos by všechno mělo bejt obráceně a ony by měly šupat strejdy. Strejdové ale měli trochu jinou teorii. Když je prej přestupnej rok, tak by se mělo šupat obrácenou stranou pomlázky.

Já začnu koledovat až příští rok. To už budu umět chodit a snad taky trochu mluvit. "Hody hody, dejte vejce malovaný" snad zvládne každej blbec. Slovo doprovody radši vynecham, stejně je to úplnej nesmysl a ve slovníku spisovný češtiny ho nenajdete... Navíc písmenko R je docela těžký na výslovnost. V každym případě budu mít zdatný parťáky. Áda s Kubou už koledovat umí docela dobře a hlavně ví, kdy odpočívat.

Koledníkem roku ale vyhlašuju malýho Fildu. Všimněte si hlavně náčiní v jeho levý ruce. Žlutá lopatka. Už na horách na Šumavě mi bylo divný, že jí nosí pořád u sebe a nedá jí z ruky. Jeho mamka s taťkou dokonce řikají, že s ní i spí. Je to prostě tak, že jako k Matovi patří Pat a k Machovi Šebestová, tak k Filípkovi patří žlutá lopatka. Snad si tim nevybírá svý budoucí povolání...

Musim říct, že jsem v životě neprošel tolika vožralejma rukama jako na to velikonoční pondělí. S mírou spotřebovanýho alkoholu zřejmě roste láska k miminům a každej mě chtěl chovat. No a pak se všichni divili, že se mi chce pořád spát. Takovejch výparů z rumu, fernetu a já nevim čeho eště, a oni se diví, že se čtyřměsíčnímu klukovi chce spinkat? Radši sem dam fotku trochu střízlivější.

A na další fotce vidíte, jak to má na velikonoce vypadat ve slušný společnosti. Zleva: Eliška Kondelíků, Vendulka, já (pode mnou je ještě nevylíhlá Barča), Janina Kondelíků, Jonášek Kondelíků, Léňa Havlíčková a Víťas Havlíček.

Žádné komentáře: