Taťkovy dubnové služby

Taťka má hotový služby na duben! Tentokrát jsou ze dvou důvodů udělaný graficky trochu jinak:

1) jsou tam líp vidět služby na Galaxii. V těch minulých rozpisech nebylo poznat, co je noční komentování a co jsou denní služby. Komentování je teď znázorněný ikonkou na pomezí dvou dnů. Takže třeba z úterka 1. na středu 2. dubna má taťka komentování.

2) připravuje se nová grafika mýho webu. Taťka nad tim sedí už tři dny a pořád to vymýšlí v ňákym jazyku HTML (asi ňáká HaTMatiLka...). Stránky budou mnohem mnohem hezčí, ale taky mu dají mnohem víc práce. Tak snad to zvládne.

V každym případě už si můžete v dubnu podle těch služeb naplánovat návštěvy.

S Madlenou v posteli

Kdysi to byl filmovej hit: S Madonnou v posteli. Já prožil něco podobnýho. Nebyla to sice Madonna, ale Madlenka. A nebyla to postel, ale moje nafukovačka se zvířátkama. Ale i tak to bylo fajn. Včera totiž přijela na návštěvu Madlen s tchýní. Tchýně si mě hodně předchází, protože mi přivezla fungl nový kalhoty s vojenskym vzorem. Nevim, jestli chce mít zeťáka lampasáka, ale fakt je, že je unosim.

Co se týče mýho vztahu s Madlenkou, tak je jasný, že tam přeskočila ňáká jiskra. Sice ze začátku děláme, že jeden druhýho nezajímáme, ale pak se na sebe nemůžeme vynadívat. No a včera už došlo i k prvním dotykům.

Hurá! Máme doma fotky

Tak už máme fotky od fotografa. Taťka si od něj přivez cédéčko, kde je víc než šedesát obrázků. Asi dá našim pořádnou práci, než z toho množství vyberou ty nejlepší. Já vám sem dneska šoupnu jenom takovej vzorek na ukázku - pět foteček.

Mé postřehy z prvních velikonoc

S lehkym zpožděnim se dneska rozepíšu o velikonocích. Taťka byl teď dost v práci (musí holt vydělávat na ten baráček), a tak nebyla šance se připojit na internet. Během roku jsou prej dva důležitý svátky: vánoce a velikonoce. Oboje už jsem zažil. A vypozoroval jsem tohle: na vánoce si lidi dávají dárky a jsou na sebe hodní. Na velikonoce si lidi dávají vajíčka a mlátí se vrbovejma proutkama. Malou pomlázku jsem měl i já, ale opravdu jen takovou miniaturní, abych jí unesl.

Zajímavá byla debata o přestupnim roku. Tety se hádaly, že letos by všechno mělo bejt obráceně a ony by měly šupat strejdy. Strejdové ale měli trochu jinou teorii. Když je prej přestupnej rok, tak by se mělo šupat obrácenou stranou pomlázky.

Já začnu koledovat až příští rok. To už budu umět chodit a snad taky trochu mluvit. "Hody hody, dejte vejce malovaný" snad zvládne každej blbec. Slovo doprovody radši vynecham, stejně je to úplnej nesmysl a ve slovníku spisovný češtiny ho nenajdete... Navíc písmenko R je docela těžký na výslovnost. V každym případě budu mít zdatný parťáky. Áda s Kubou už koledovat umí docela dobře a hlavně ví, kdy odpočívat.

Koledníkem roku ale vyhlašuju malýho Fildu. Všimněte si hlavně náčiní v jeho levý ruce. Žlutá lopatka. Už na horách na Šumavě mi bylo divný, že jí nosí pořád u sebe a nedá jí z ruky. Jeho mamka s taťkou dokonce řikají, že s ní i spí. Je to prostě tak, že jako k Matovi patří Pat a k Machovi Šebestová, tak k Filípkovi patří žlutá lopatka. Snad si tim nevybírá svý budoucí povolání...

Musim říct, že jsem v životě neprošel tolika vožralejma rukama jako na to velikonoční pondělí. S mírou spotřebovanýho alkoholu zřejmě roste láska k miminům a každej mě chtěl chovat. No a pak se všichni divili, že se mi chce pořád spát. Takovejch výparů z rumu, fernetu a já nevim čeho eště, a oni se diví, že se čtyřměsíčnímu klukovi chce spinkat? Radši sem dam fotku trochu střízlivější.

A na další fotce vidíte, jak to má na velikonoce vypadat ve slušný společnosti. Zleva: Eliška Kondelíků, Vendulka, já (pode mnou je ještě nevylíhlá Barča), Janina Kondelíků, Jonášek Kondelíků, Léňa Havlíčková a Víťas Havlíček.

Zbavil jsem se tý blbý peřinky

Už jsem tady psal, že mam nemocný kyčle a že mi paní doktorka dala takovou hnusnou peřinku, kterou musim prakticky 24 hodin denně nosit mezi nohama. Je to hrůza - člověk se v tom absolutně nemůže hejbat, natož se otáčet ze zad na břicho, potí se v tom - prostě hrůza. Taťka byl v pondělí hrát squash se svym kamarádem Milanem, kterej je ředitelem Železniční polikliniky v Plzni. Strejda Milan statečně a se ctí přijal prohru 3:5 na sety a domluvil nám vyšetření kyčlů u jejich specializovanýho doktora. No a ten mě důkladně prohlídnul na ultrazvuku a řekl, že kyčle mam úplně v pohodě. Nechápal, co se paní doktorce nelíbilo na rentgenu a poradil mi, abych tu peřinku klidně zahodil, protože jsem naprosto zdravej. Paráda! Tamtu paní doktorku už nechci ani vidět a tu její hnusnou peřinku jsem okamžitě vyškrtnul ze svýho života.

Bez peřinky je to fakt paráda. Jsem takovej svobodnej. I mamka je ráda, ale ta hlavně proto, že jsou konečně vidět všechny ty oblečky, co mi kupuje. Před tim byly překrytý tou bílou obludou. Takže v příštim tejdnu očekávam nákup ňákejch novejch hadříků, když už zase můžu fungovat jako manekýn.

Hned odpoledne jsme se jeli pochlubit do Rokycan za Eliškou a Adámkem, že už jsem zase normální miminko, a ne ňákej sešněrovanej invalida. Vyzkoušel jsem jejich houpačku a řeknu vám - byl to relax! Kvalita videa je přímo úměrná tomu, že to taťka točil foťákem, a ne kamerou...

Začíná se projektovat náš nový baráček

Zatim mi ani moc nevadí, že bydlíme v pronajatym bytě 2+1 v Plzni. Stejně se ještě nijak nepohybuju, takže je to úplně fuk. Ale doufam, že až mi bude tak rok a půl a budu samostatně pohyblivej, že už budou mít naši svůj baráček (a já v něm budu mít svůj pokoj a budu moct běhat po zahradě). Jak zatim ale ty svý rodiče pozoruju, tak tomu moc nevěřim. Pořád se jen dohadujou a na pozemku jim mezi tím vyrostl prales.

Dneska se to ale všechno možná změnilo. Taťka byl za projektantem, kterej pracuje s dědou, a už tam spolu řešili finální přípravy k nakreslení projektu. To jsem zvědavej. Ten baráček by měl vypadat zhruba nějak takhle:

Jen pro zajímavost sem přiložim naivní časový představy svejch rodičů: oni si myslí, že tak za dva měsíce bude hotovej projekt, pak si seženou stavební povolení a úvěr a do zimy udělají hrubou stavbu. To jsem na ně zvědavej. Už jenom, když na tom obrázku vidim to Ferrari, tak si myslim svý...

Jsem podobnější taťkovi než mamce

Neustále se mi stává, že se na mě někdo koukne do kočárku a řekne: "Ježišmarjá, ten je celej maminka." Ujdeme pár kroků, zase někdo nahlídne a řekne: "Ta podoba! Jako by tatínkovi z oka vypadl." Pak si vyberte...

A mě by zrovna tak zajímalo, jestli jsem podobnější mamce, nebo taťkovi. Naštěstí existujou zajímavý internetový stránky www.myheritage.cz, kde jsem si přesně tohle mohl oficiálně vyzkoušet. Nahrál jsem tam fotku svojí, mamky, taťkovo a nechal počítač pracovat. Chvilku to chroupalo a pak vyjely výsledky, ze kterejch se nejvíc radoval taťka. Dopadlo to tak, že jsem údajně o 6 procent podobnější jemu než mamce. Tady je výsledek pokusu:

Dneska asi výjimečně prospim celou noc

Byl jsem na návštěvě u paní doktorky - byla to čtyřměsíční preventivní kontrola, což znamená, že jsem našim ušetřil 30 korun za poplatek. Za preventivky se totiž neplatí. Základní fakta a příbytky: měřim 64 centimetrů a vážim 6280 gramů, takže je vidět, že se mi daří opravdu dobře a tučně.

Paní doktorka ze mě byla unešená a řikala, že jsem děsně šikovnej. Nutno dodat, že nic jinýho ani říct nemohla po tom, co jsem jí předved v ordinaci. Na úvod jsem jí počůral. Když mě otáčela z břicha na záda, tak jsem si celkem slušně prdnul. Když mě lechtala fonendoskopem, tak jsem pšíknul a lekci etikety jsem zakončil výstavnim krknutim. Paní doktorka se otočila na naše a vtipně se zeptala: "Ušima chlapeček něco neumí?"

To nejhorší přišlo na konec a říkali tomu včelička. Včelička neznamená, že mi dali sosnout něčeho sladkýho. Včelička znamená, že vytáhli žihadlo a píchli mi očkování. Údajně po tom můžu mít teplotu a prej prospim celou noc. Když mě očkovali poprvý, tak jsem si udělal spací rekord: spal jsem v kuse sedm hodin.

Mam za sebou první dovolenou v životě

Jsem doma ze svý první dovolený v životě, plnej zážitků. Poprvý jsem byl ve společnosti tolika lidí a tolika mimin. Bylo tam jedenáct dospěláků a pak taky plno kámošů, který seřadim podle stáří: Ondra (5 let), Adam (3 roky), Filip (2 roky), Marek a Vítek (necelej rok) a Barunka (ta je pořád ještě uvnitř tety Vendulky). Já byl ze všech nejmladší - když nepočítam Barču - a taky jsem byl jedinej, kdo se ještě přemisťoval z místa na místo výhradně za pomoci rodičů. Ostatní se buď plazili nebo lezli nebo chodili nebo běhali. Svůj hendikep jsem musel dohnat aspoň oblečením, vyrazil jsem pěkně ve sportovnim.

Měli jsme pro sebe celou horskou chatu Rychta v Hojsově stráži. Byli jsme tam spokojení - nám dětem tam hezky topili, dospělejm tam naopak pěkně chladili pivo. Prostě teplotní ideál.

Docela jsem se bál počasí, celej pátek lilo jako z konve. Možná si řeknete, že zrovna mě to může bejt fuk, když jsem pořád v kočáru. Jenže je fakt fuška v něm usnout, když vám nad hlavou neustále bubnujou dešťový kapky. Naštěstí v sobotu se udělalo krásný azůro, a tak jsme vyrazili na procházku. Tady jsme s mamkou a taťkou na dětský sjezdovce, kde zbylo ještě trochu sněhu.

Už jsem řikal, že Víťa Havlíček i Marda Berg jsou o půl roku starší než já, ale to nic neznamená. Dá se říct, že jsme všichni na stejný startovní čáře.

Moment! Na tý horní fotce něco nehraje! No jasně, mamka a teta Léňa si vyměnily kočáry. Jako by toho neměly už takhle dost společnýho: obě jsou z Bohů, obě mají za manžela Romana a obě loni porodily krásný a chytrý syny.
Před nedělnim odjezdem jsme se ještě jednou vycvakli před chatou a tim jsem zakončil svojí první dovolenou v životě. Ale jedna věc mi stejně neni jasná: to si jako mamka vzala dovolenou z mateřský dovolený?

Odjezd na dovču o den odložen

Všichni, kdo mi pravidelně chodíte na stránky, tak víte, že jsem dneska měl s našima odject na dovolenou na Šumavu. Tak jestli se třeba někdo z vás chystal na to, že vykrade náš prázdnej byt, měl by to o jeden den odložit - odjíždíme totiž až zítra dopoledne. Proč? Bylo toho dneska nějak dost a mamka má strach, že by se mi úplně rozhodil režim. Musim totiž ject autem v době, kdy normálně spávám v kočárku - a to odpoledne moc nebejvá. Takže pojedeme zítra dopoledne. V devět usnu a vzbudim se až na chatě na horách. To neni špatný.

Špatný ale je, že jsem byl dneska u doktorky kyčlařky a ta mi dala mezi nohy peřinku. Já už jsem teda jednu měl, ale ne takhle širokou. Tahle má 28 centimetrů a jsem teda prakticky pořád - gymnasticky řečeno - v provazu. Fakt děsný. Je to ukrutně nepohodlný, vůbec se nemůžu hejbat. Ale když to vydržim měsíc, tak mi jí potom navždycky sundají. A třeba ze mě jednou bude idol ženskejch srdcí...

Co už nikdy neuvidíte na mých fotkách

Mám za sebou tejden, kterej byl celkem fajn: taťka byl s náma doma od úterka až do neděle, zažil jsem profesionální fotografování, ani jednou jsem nebyl u žádnýho doktora a o víkendu jsem viděl všechny babičky, dědečky, bratrance a sestřenci. Prostě tejden, jak má bejt.

Navíc se změnila jedna podstatná věc, která souvisí s mejma stránkama. Když jsme byli na tom focení u strejdy fotografa, tak se naši divili, proč si dává takovej pozor, abych na žádný fotce nebyl vidět s pindíkem. Prej by to byla dětská pornografie. Taťka hned zabrousil do zákonů a dočetl se toto:

§205a, zák. 271/2007 Sb: Přechovávání dětské pornografie
Kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky.

Taťka si hned spočítal, že až by vyšel z vězení, tak mně by bylo už víc než dva roky a raději se rozhodl hned jednat: odteďka budu mít všude zarastrovanýho pinďoura. Dá to trochu práce navíc (hlavně u videa), ale já budu mít taťku doma s mamkou, a ne ve vězení s divnejma pánama.

Ne, teď vážně: moje fotky samozřejmě nejsou žádná pornografie, ale na tyhle stránky se může dostat kdokoliv a prostě neni dobrý, aby sem ňákej "pedál" chodil třeba proto, že tu uvidí mýho cipíska. A to nebezpečí reálně hrozí. Mimochodem - víte, přes který dotaz na Seznamu se na mé stránky dostává nejvíce lidí? Když tam napíšou rektální rourka. Schválně si to zkuste a uvidíte, na jakém místě vám vyjedou moje stránky...

Tak a jsem na chvíli sešívanej

Strejdové v práci se taťky pořád ptají, jestli už jsem dorostl do toho slávistickýho bodíčka, co mi dali k narození. Pořád mi bylo velký, až dneska ho mamina vyndala a oblíkla mě do něj. Původně se jí do toho moc nechtělo, ale nakonec řekla, že mi červenobílá kombinace sluší. Taťka si ale dělá srandu, že od tý doby, co mam na sobě ten sešívanej dres, tak jsem ňákej ubrečenej, nervózní a poslední dobou se nějak často ohlížim dozadu. Nevim, co to má znamenat, ale asi to bude ňáká narážka na fotbalovou ligu.

Kdybych tady teď napsal, že ze mě bude slávista, tak tím naštvu polovinu všech lidí, který mi chodí na stránky. Ono se totiž řiká, že půlka Čechů jsou Sparťani a druhá Slávisti. A tak budu trochu diplomat a pro jistotu sem dám dva vtipy o Slávistech:

* Jaký je rozdíl mezi pytlíkem čaje a Slavií? Čaj vydrží v poháru déle.
* Přijde slávista se psem k veterinářovi s tím, že pes vždy, když Slavia prohraje, kňučí. A veterinář se ptá: A co dělá, když Slavia vyhraje? Slávista odpoví: Nevim, mám ho jen 3 roky.

Taťkova koupací premiéra

111. Přesně tolik dnů mi dneska je. Hezký číslo. Rozhodně to neni tak, že bych si psal každej den, dělal si čárky a přesně věděl, kolik dnů mi vlastně je. Jen jsem si pro zajímavost chtěl spočítat, kolikrát v životě jsem se koupal ve vaničce. Mamka řiká, že mě nestihla vykoupat jen jednou jedinkrát. Takže dneska to byla koupel číslo 110. A velká událost - poprvý mě koupal taťka.

"Už je dost velkej, tak ho snad neutopim." S těmahle slovama mě taťka čapnul a nesl směrem do vaničky. To si pište, že jsem měl strach. Ale nakonec to bylo fakt v pohodě. A hlavně - taťka mi umí umejt pindíka líp než kdokoliv jinej. Přesně ví, kde je třeba mě podrbat, kam šplouchnout vodu, kde je to příjemný a kde ho mam nejvíc zpocenýho. A to je, panečku, výhoda. Bylo to příjemný. Takže: mamka mě sice meje líp a pečlivějc, ale hygienu pindíka odteď budu vyžadovat už jen od taťky.

Když Grizzly začíná brebentit

Taťka má zpátky kameru, a tak hned natočil moje první žvatlání. Samozřejmě, že normálně žvatlam mnohem víc, ale vždycky, když se rozsvítí červený světýlko na kameře, tak zmlknu. A proč je v nadpisu Grizzly? Pochopíte sami...

Tety z Rakovníka bloudily, ale dojely

Tak jsme začali období, kdy bude taťka doma šest dnů v kuse. Kromě toho, že teda budu častěji aktualizovat tuhle stránku, tak máme taky naplánováno plno akcí. Dneska například přijela návštěva - mamky spolužačka a kamarádka Martina. Přijela i se ségrou a neteří - teda tři holky. To je celkem podstatné, protože pak není divu, že cestou zabloudily. Tolik vesniček prý už dlouho neviděli. Jako s každym, tak i s nima jsem se vycvaknul, ale tentokrát jsem tu fotku tak trochu ozvláštnil. Dobře se podívejte.

Tak co? Našli jste mojí značku? No jo, má jí mamina přímo v klíně. Když mě přebalovala, tak jsem to už prostě nemoh vydržet. Strašně se mi chtělo...

Focení je domluvený na čtvrtek

Tak taťka už se domluvil s panem fotografem na termínu, kdy nastoupíme celá famílie před objektiv a uděláme ňáký hezký fotky. Bude to ve čtvrtek v deset dopoledne. Jsem zvědavej, jak to bude probíhat a jestli vydržim dvě hodiny pózovat. Asi budu muset, jinak mi hrozí, že budu všude uřvanej. Až budou fotky hotový a pěkně vyretušovaný, tak je sem samozřejmě hned některý přidam.