Poslední měsíc jsme s taťkou hráli takovou zajímavou hru. Já se začal smát, on rychle běžel pro foťák, sundal krytku, zamířil, zaostřil a vyfotil. Pak se podíval do hledáčku a tam byl neskutečně zamračenej Matýsek. Neustále se to opakovalo. Zaostřil na smích a výsledkem byl výraz podobný tomu, jako když beznohýmu dáte k narozeninám nejnovější model běžecké obuvi Nike. Prostě nepochopení přecházející v naštvání. Pokaždý jsem zkrátka stačil přeladit grimasu.
Až včera jsem se trochu zapomněl a začal se mračit asi o vteřinu dýl, než bylo vhodný. A tak to taťka poprvý stihnul. Holt mam zachycenej svůj první úsměv.
Žádné komentáře:
Okomentovat