Po návštěvě u Madlenky musim cvičit

Ještě včera jsem byl celej rozněžnělej z návštěvy u Madlenky, ale dneska jsem poznal, že to má i svoje negativní následky. Naši totiž viděli, že Madlenka je mnohem čilejší než já. Udrží hlavičku, pěkně jí zvedá, i když leží na břiše, a pořád kolem sebe máchá rukama. Taťka s mamkou v porovnání s ní dokonce konstatovali, že jsem línej. Nejsem línej! Jenom zbytečně neplejtvam energií. Teď někde v souvislosti se zdražováním elektřiny psali, že nejlevnější energie je ta, která se vůbec nevyrobí. A já teda žádnou nevyrábim, takže tim pádem šeřim.

Takže od včerejška to vypadá tak, že v jednom kuse ležim na břiše a naši pozorujou, jak hejbu hlavou. Když mě dají na záda, tak mě pořád chytají za ruce a v jednom kuse s nima mávají. Tady vidíš, Madlenko, co jsi všechno způsobila.

Na návštěvě u nevěsty Madlenky

Dneska jsme byli na námluvách u Madlenky Jančový. Je sice o dva dny starší než já, ale myslim, že věkovej rozdíl mezi náma neni zase až tak zásadní. Madlenka je supr holka a dala si hodně záležet, aby na mě udělala dojem. Vohákla se do sukně a to já vážně můžu... Ani já jsem teda nedělal ostudu. Poprvý v životě jsem měl na sobě mandžestráky a byl jsem taky frajer k pohledání. Pověstná jiskra mezi náma snad přeskočila, a tak jsme spolu hned hupli do postele.

Naši byli taky spokojení, vždyť zásnuby s Jančovými domlouvali někdy v říjnu, kdy jsem já ani Madlenka ještě nebyl na světě. Zkrátka si s nima rozumí. Taťka mimojiné viděl i výpis z účtu a z katastru nemovistostí a se zásnubama ihned radostně souhlasil. Cestou domů potom v autě říkal, že má Madlenka velký věno. Já nevim, co to je, ale Madlenka měla všechno tak akorát.

Tchýně s tchánem se mi taky zdáli bezproblémoví. Prostě už se těšim na další návštěvu!

Taťkovy únorové služby

Taťka má rozpis služeb, jak bude v únoru chodit do práce pro korunky. Když budete chtít přiject na návštěvu, naplánujte si to tak, abysme byli všichni doma.

Konečně první fotka s úsměvem

Poslední měsíc jsme s taťkou hráli takovou zajímavou hru. Já se začal smát, on rychle běžel pro foťák, sundal krytku, zamířil, zaostřil a vyfotil. Pak se podíval do hledáčku a tam byl neskutečně zamračenej Matýsek. Neustále se to opakovalo. Zaostřil na smích a výsledkem byl výraz podobný tomu, jako když beznohýmu dáte k narozeninám nejnovější model běžecké obuvi Nike. Prostě nepochopení přecházející v naštvání. Pokaždý jsem zkrátka stačil přeladit grimasu.

Až včera jsem se trochu zapomněl a začal se mračit asi o vteřinu dýl, než bylo vhodný. A tak to taťka poprvý stihnul. Holt mam zachycenej svůj první úsměv.

Další návštěva: Eliška s Adámkem

S návštěvama se u mě poslední dobou roztrhnul pytel. Jako by každej pospíchal do kouta, aby mi přinesl nějaký to oblečení, dřív než z něj vyrostu. Dneska přijeli teta a strejda Baborákojc a s nima Eliška s Adámkem. Eliška už mezi dveřmi radostně hlásila, že přijeli "matinkou" a až po chvíli mi došlo, že využili přepravu Českých drah a že matinka je vlastně mašinka. Návštěva mě velmi bavila, fakt jsem si jí moc užíval. Tady je důkaz:

Eliška s Adámkem využili mýho spánkovýho deficitu a okamžitě otestovali můj pelíšek s plyšáky. Nejdřív bych klidně vsadil celou sadu svých dudlíků na to, že se tam oba prostě nevejdou, ale to bych teď neměl co dudlat. Naskládali se tam oba dva a ještě trochu místa zbylo.

Naši mi pořídili chůvičku

Naši pro svůj klid a moje bezpečí zvažovali, jakou mají koupit chůvičku. Taťka navrhoval videochůvičku, že prý budu nejen slyšet, ale i vidět. Že je to výhoda a kvůli každýmu mýmu zavrtění prej nebudou muset běhat do vedlejší místnosti. Mamka na to koukala zase z trochu jinýho pohledu a za ušetřený peníze, o který stojí videochůvička víc, prej můžeme koupit něco potřebnějšího. Nakonec to vyřešili šalamounsky.

Pořídili si totiž chůvičku značky BERN Nella1.0. Že ji neznáte? Tak abych to přeložil: jedná se o Nellinu, což je bernský salašnický pes v Bohách a je jí jeden rok. A je to fakt spolehlivý "zařízení". Vždycky když jsem v kočárku venku, tak si vedle mě lehne a hlídá. Když se protahuju a začnu třeba brečet, okamžitě se zvedne a štěká. Tím přivolá naše a já mam během chvilky zajištěný veškerý servis. Blbý akorát je, když ještě spim a bručim ze spaní, tak mě tim štěkotem probudí. Ale to je moje chyba, nemam bručet ze spaní. To mě ale naučil taťka!

Další výhody Nelliny: nepustí ke mně nikoho cizího. Nevybijou se jí baterky. Má dosah větší než 150 metrů a její štěkací signál prochází i přes zdi. Já jsem prostě spokojenej. Jedinej problém je, že funguje jenom v Bohách...

Měl jsem návštěvu, přijeli Bergojc

Dneska do kouta přijel strejda Mrak s Evinou a jejich Mareček. Strejda je jeden z mála lidí, který nemají vadu řeči. On neřiká Š, Č, L a další písmena. Zatímco všichni kolem mě řeknou, že jsem moč klášnej kluk, tak on to ňák zkomolí a řekne, že jsem moc krásnej kluk. On má zajímavou teorii: tvrdí, že na jejich Marečka všichni tak strašně šišlají, že on sám bude šišlat až do svých osmnácti let. No, třeba na tom něco je.

S malym Márou jsme zaparkovali sedačky vedle sebe, ale přiznávám: jen pro účely fotografování. Já ležel v postýlce a většinou spal, Mareček si brousil břicho o náš koberec. Až se uvidíme příště, on už určitě bude chodit a já se budu plazit po břiše.

Dneska jsou mi dva měsíce

Dneska je 15. ledna - to znamená, že to jsou přesně dva měsíce, co jsem se narodil. Adámek z Bohů by určitě řekl, že to jsou dva měsíce, co mě mamina vytlačila. Dost jí tim zaskočil, když k ní takhle jednou přišel a s pohledem rozumbrady řekl: "Stejně vim, žes ho vytlačila pipinou."

Taťka mi schoval všechny noviny, který vyšly toho 15. listopadu 2007 a dneska je možná dobrá příležitost se podívat, co se vlastně dělo.

* Mladá fronta psala o tom, že přichází drahej rok a vyšší platy. Naši říkají, že je to pravda jenom tak napůl. Že sice přichází drahej rok, ale platy jsou furt stejný.
* Sport se zajímal o to, kdo koupí Milana Baroše. Jeho manažer na titulní stránce hlásil, že zájemců je dost. Pravdou ale je, že Baroš je pořád v Lyonu a nikdo ho nekoupil. Proč? No možná třeba proto, že za celej můj život (=2 měsíce) dal Baroš jenom jeden gól. To teda neni moc.
* Lidové noviny psaly o tom, že se ožení Paroubek a že mu hostinu zaplatí ňákej agent StB. Tomu moc nerozumim. Nevim totiž, co je StB. Jestli to znamená Stále Baštim, tak jsem taky StB.
* Hospodářské noviny byly trochu mimo, psaly něco o stávkách v zahraničí.
* Právo referovalo o sněhové kalamitě, která způsobila ňáký problémy. Hele, to je fakt, to si pamatuju. Když jsem poprvý vykouknul na svět, venku opravdu sněžilo. To byla nádhera. Od tý doby jsem sníh vlastně neviděl. Až mam skoro pocit, že vidět padat sníh, je stejně mimořádný, jako vidět Baroše dát gól.

O tom, že se v porodnici U Mulačů narodil nějaký Matyáš Jedlička ani slovo. Ale nevadí, to neni podstatný.

Jo, a včera se mi narodil kamarád Ondrášek Musil. Jestli chcete vidět, jak vypadá, tak se podívejte TADY.

O nálezu na mých lopatkách

Dneska se stala divná věc. Ve tři v noci k nám přijelo auto, vystoupil z něj ňákej pán, vešel dovnitř a mířil rovnou k mojí postýlce. Pořád se na mě křenil, oslovoval mě křestním jménem, prostě divný. No a pak z něj vylezlo, že je to můj taťka. No jo, dlouho jsem ho neviděl a nějak jsem ho nemohl poznat... Od středy byl v práci a vydělával korunky. Takže to byl i důvod, proč jsem teď pár dnů neaktualizoval svoje stránky.

Docela se taťka divil, jak se mi za tu chvilku nafoukly tvářičky. No jo, pořád mi chutná. To se nedá nic dělat. Já se prostě nebojim se pořádně najíst. A pak mam taky celkem rychlej metabolismus. V poledne se najim a už ve čtvrt na jednu jsem tak zajetej, že mě mamka zase musí přebalit. Normálně se dokážu pokadit takovym stylem, že mam enóna až na lopatkách. Sám dost dobře nechápu, jak je to vůbec z fyzikálního hlediska možný, ale nezabejvam se tim - to jsou problémy mojí mamky. Ta má hovno na starosti. Pardón, ale je to tak.

Skvělý je, že už začínam zaostřovat na předměty, který jsou dál než třicet centimetrů ode mě. Doteďka jsem to měl všechno zamlžený, ale začínam se rozkoukávat a všechno pozorovat. Naši to tady v bytě mají celkem hezký. A mimochodem, pořád tady mají vánoční stromeček! Začínam si užívat i obyčejný sezení v sedačce. Naši mi tam navěsili plno blbostí, tak si s banánem celkem rozumíme.

Taťkovy lednové služby

Dneska sem dávám jednu takovou užitečnou věc - rozpis taťkových služeb. On chodí hodně do práce, aby domů mamince a mně přinášel korunky. Hodně často nás chce někdo navštěvovat a ptá se, kdy může přiject, abysme byli doma všichni. Tak podle tohodle rozpisu můžete své návštěvy pěkně plánovat.

Měl bych bejt fanoušek Slávie a Montrealu

Už mam doma ve skříni bodíčko fotbalový Slávie - to mi dali strejdové od taťky z práce. Každou chvíli do něj dorostu a v létě se ta hvězda bude v kočárku pěkně vyjímat. A teď přiletěl strejda Zdeněk z Kanady a přivezl mi čepici a rukavice se znakem Montrealu Canadiens - týmu NHL. Slávii má u nás každej druhej, ale zámořskej hokejovej tým, to nemá kdekdo. Problém je jenom v tom, že taťka nefandí ani Slavii ani Montrealu, tak to asi budu nosit, až nebude doma...

Další poznané zlo: rektální rourka

Tak jsem se zase vážil u paní doktorky a když napíšu, že jsem opět nabral nějakou tu tukovou hmotu, tak vás to asi moc neohromí. Je to už takovej folkór. Úměrně s tim, jak mi roste počet brad, se závaží na tý váze posouvá doprava. Výsledkem je 4380 gramů. Pro detailisty a pro rodinu uvádim i rozměr: 53 centimetrů.

Když paní doktorka řekla, že mam pěkný panděro (ano, to doslova řekla), tak jsem si původně myslel, že to je pochvala. Obsahu slovního spojení rektální rourka jsem proto nevěnoval žádnou pozornost. Všechno se změnilo, když jsme přišli domů a mamka vyndala z igelitky rektální rourku. Rektální rourka je taková gumová trubička, asi 15 centimetrů dlouhá. Radši vám ani nebudu popisovat, kam se rektální rourka strká. Když se rektální rourka vyndá ze zadku, tak se vám sice uleví, protože si můžete docela pohodlně prdnout, ale řekněte: člověku je sedm tejdnů a už mu vlastní rodiče strkají něco do zadku. Teda mamka. Jako zdravotnici jí to přijde normální. Taťka se naopak zajímal hlavně o to, aby se mi to nezalíbilo a abych neměl v dospělosti nějaký následky. Taťko neboj, tohle se mi nelíbí.

K večeru dorazil strejda Lukáš a teta Zuzka. On dělá u Vodafonu a ona u T-mobilu. Tak vás asi moc nepřekvapí, že mi přinesli chrastítko v podobě telefonního sluchátka. A pak taky ještě celou soupravičku oblečení, který ale na sobě kupodivu nemělo reklamu žádnýho operátora. Byla s nima sranda. A ta sranda byla tim větší, čim víc jim taťka míchal cuba libre. Vyvrcholilo to tim, že jim taťka domluvil termín a místo svatby - 21. června 2008 v 15 hodin na Kozlu. To jsem teda zvědavej, jestli se to uskuteční, ale teta Zuzka narozdíl od Lukáše moc nadšeně nevypadala.

Hodně štěstí v novém roce 2008

Mam za sebou prvního Silvestra v životě. Docela nuda. Upřímně: stejná noc jako kterákoliv jiná. Nevim, co na tom všichni vidí a proč tak chlastají. Vždyť jsou všichni o rok starší. Ale dávat si předsevzetí, to je dobrá věc. Já jsem si taky ňáký dal:

* v roce 2008 se chci naučit chodit, abych nebyl závislej jenom na tom, kam mě naši zrovna postaví
* v roce 2008 chci, aby mi narostly zuby. Myslim, že moje strava je dost stereotypní a rád bych to už změnil. Až budu mít zuby, budu moct kousat a nebudu jen na mlíku
* v roce 2008 se chci naučit plavat
* v roce 2008 chci dál vést a aktualizovat tyto své stránky

A vám všem, který sledujete můj život na Matýskově světě, přeju v novém roce jen to nejvoňavější a nejvymydlenější. A ať se vám vyhýbají pokakané události.