Tyhle stránky končí, ať žijí nové

Přátelé, kamarádi, končím s psaním svých textů na těchto stránkách. Je to tak... Ale nebojte se - neznamená to, že končím úplně. Taťka pro mě koupil internetovou doménu a už asi tejden se dělá s novou grafikou. Takže mý postřehy z kojeneckýho života najdete na www.matyskuvsvet.cz. To se líp pamatuje, než ten blogspot, ne?

Postupem času tam taťka nabuší všechny texty z těchhle stránek. Protože ale taťka neni žádnej internetovej a natož programátorskej guru, bude mít novej web ze začátku určitě spoustu much. Některý odkazy třeba nebudou fungovat. Ale nemělo by se stávat, že místo textu uvidíte jen prázdné místo, což se bohužel některejm čtenářům (kteří mají IE 6.0) stávalo. Taky tam budu mít mnohem líp vyřešený fotogalerie.

Zároveň mam i novej mail: matyas@matyskuvsvet.cz. Tam mi můžete psát, co všechno zatim nefunguje a taťka s tim snad něco udělá. Tak se těšim naviděnou a načtenou na novejch stránkách.

A ty boty jdou a všechno hezké...

Mám boty! Je to asi tak stejný zvolání, jako když slepec řekne, že má super novou barevnou televizi, protože jsou mi ty boty zatim naprd. Zdaleka ještě totiž nechodim, ale řekněte - mít vlastní boty, to vás okamžitě z kategorie kojenců řadí někam mnohem vejš. A já boty mam. Je to sice trochu míň pohodlný než ty tlustý ponožky, co jsem nosil až doteďka, ale je mi jasný, že pro frajeřinu se musí kus pohodlí obětovat. A protože se včera hrálo derby Slavie - Sparta, tak jsem se hodil do gala. Ale znovu řikam, nefandim nikomu.

Taťkovy dubnové služby

Taťka má hotový služby na duben! Tentokrát jsou ze dvou důvodů udělaný graficky trochu jinak:

1) jsou tam líp vidět služby na Galaxii. V těch minulých rozpisech nebylo poznat, co je noční komentování a co jsou denní služby. Komentování je teď znázorněný ikonkou na pomezí dvou dnů. Takže třeba z úterka 1. na středu 2. dubna má taťka komentování.

2) připravuje se nová grafika mýho webu. Taťka nad tim sedí už tři dny a pořád to vymýšlí v ňákym jazyku HTML (asi ňáká HaTMatiLka...). Stránky budou mnohem mnohem hezčí, ale taky mu dají mnohem víc práce. Tak snad to zvládne.

V každym případě už si můžete v dubnu podle těch služeb naplánovat návštěvy.

S Madlenou v posteli

Kdysi to byl filmovej hit: S Madonnou v posteli. Já prožil něco podobnýho. Nebyla to sice Madonna, ale Madlenka. A nebyla to postel, ale moje nafukovačka se zvířátkama. Ale i tak to bylo fajn. Včera totiž přijela na návštěvu Madlen s tchýní. Tchýně si mě hodně předchází, protože mi přivezla fungl nový kalhoty s vojenskym vzorem. Nevim, jestli chce mít zeťáka lampasáka, ale fakt je, že je unosim.

Co se týče mýho vztahu s Madlenkou, tak je jasný, že tam přeskočila ňáká jiskra. Sice ze začátku děláme, že jeden druhýho nezajímáme, ale pak se na sebe nemůžeme vynadívat. No a včera už došlo i k prvním dotykům.

Hurá! Máme doma fotky

Tak už máme fotky od fotografa. Taťka si od něj přivez cédéčko, kde je víc než šedesát obrázků. Asi dá našim pořádnou práci, než z toho množství vyberou ty nejlepší. Já vám sem dneska šoupnu jenom takovej vzorek na ukázku - pět foteček.

Mé postřehy z prvních velikonoc

S lehkym zpožděnim se dneska rozepíšu o velikonocích. Taťka byl teď dost v práci (musí holt vydělávat na ten baráček), a tak nebyla šance se připojit na internet. Během roku jsou prej dva důležitý svátky: vánoce a velikonoce. Oboje už jsem zažil. A vypozoroval jsem tohle: na vánoce si lidi dávají dárky a jsou na sebe hodní. Na velikonoce si lidi dávají vajíčka a mlátí se vrbovejma proutkama. Malou pomlázku jsem měl i já, ale opravdu jen takovou miniaturní, abych jí unesl.

Zajímavá byla debata o přestupnim roku. Tety se hádaly, že letos by všechno mělo bejt obráceně a ony by měly šupat strejdy. Strejdové ale měli trochu jinou teorii. Když je prej přestupnej rok, tak by se mělo šupat obrácenou stranou pomlázky.

Já začnu koledovat až příští rok. To už budu umět chodit a snad taky trochu mluvit. "Hody hody, dejte vejce malovaný" snad zvládne každej blbec. Slovo doprovody radši vynecham, stejně je to úplnej nesmysl a ve slovníku spisovný češtiny ho nenajdete... Navíc písmenko R je docela těžký na výslovnost. V každym případě budu mít zdatný parťáky. Áda s Kubou už koledovat umí docela dobře a hlavně ví, kdy odpočívat.

Koledníkem roku ale vyhlašuju malýho Fildu. Všimněte si hlavně náčiní v jeho levý ruce. Žlutá lopatka. Už na horách na Šumavě mi bylo divný, že jí nosí pořád u sebe a nedá jí z ruky. Jeho mamka s taťkou dokonce řikají, že s ní i spí. Je to prostě tak, že jako k Matovi patří Pat a k Machovi Šebestová, tak k Filípkovi patří žlutá lopatka. Snad si tim nevybírá svý budoucí povolání...

Musim říct, že jsem v životě neprošel tolika vožralejma rukama jako na to velikonoční pondělí. S mírou spotřebovanýho alkoholu zřejmě roste láska k miminům a každej mě chtěl chovat. No a pak se všichni divili, že se mi chce pořád spát. Takovejch výparů z rumu, fernetu a já nevim čeho eště, a oni se diví, že se čtyřměsíčnímu klukovi chce spinkat? Radši sem dam fotku trochu střízlivější.

A na další fotce vidíte, jak to má na velikonoce vypadat ve slušný společnosti. Zleva: Eliška Kondelíků, Vendulka, já (pode mnou je ještě nevylíhlá Barča), Janina Kondelíků, Jonášek Kondelíků, Léňa Havlíčková a Víťas Havlíček.

Zbavil jsem se tý blbý peřinky

Už jsem tady psal, že mam nemocný kyčle a že mi paní doktorka dala takovou hnusnou peřinku, kterou musim prakticky 24 hodin denně nosit mezi nohama. Je to hrůza - člověk se v tom absolutně nemůže hejbat, natož se otáčet ze zad na břicho, potí se v tom - prostě hrůza. Taťka byl v pondělí hrát squash se svym kamarádem Milanem, kterej je ředitelem Železniční polikliniky v Plzni. Strejda Milan statečně a se ctí přijal prohru 3:5 na sety a domluvil nám vyšetření kyčlů u jejich specializovanýho doktora. No a ten mě důkladně prohlídnul na ultrazvuku a řekl, že kyčle mam úplně v pohodě. Nechápal, co se paní doktorce nelíbilo na rentgenu a poradil mi, abych tu peřinku klidně zahodil, protože jsem naprosto zdravej. Paráda! Tamtu paní doktorku už nechci ani vidět a tu její hnusnou peřinku jsem okamžitě vyškrtnul ze svýho života.

Bez peřinky je to fakt paráda. Jsem takovej svobodnej. I mamka je ráda, ale ta hlavně proto, že jsou konečně vidět všechny ty oblečky, co mi kupuje. Před tim byly překrytý tou bílou obludou. Takže v příštim tejdnu očekávam nákup ňákejch novejch hadříků, když už zase můžu fungovat jako manekýn.

Hned odpoledne jsme se jeli pochlubit do Rokycan za Eliškou a Adámkem, že už jsem zase normální miminko, a ne ňákej sešněrovanej invalida. Vyzkoušel jsem jejich houpačku a řeknu vám - byl to relax! Kvalita videa je přímo úměrná tomu, že to taťka točil foťákem, a ne kamerou...

Začíná se projektovat náš nový baráček

Zatim mi ani moc nevadí, že bydlíme v pronajatym bytě 2+1 v Plzni. Stejně se ještě nijak nepohybuju, takže je to úplně fuk. Ale doufam, že až mi bude tak rok a půl a budu samostatně pohyblivej, že už budou mít naši svůj baráček (a já v něm budu mít svůj pokoj a budu moct běhat po zahradě). Jak zatim ale ty svý rodiče pozoruju, tak tomu moc nevěřim. Pořád se jen dohadujou a na pozemku jim mezi tím vyrostl prales.

Dneska se to ale všechno možná změnilo. Taťka byl za projektantem, kterej pracuje s dědou, a už tam spolu řešili finální přípravy k nakreslení projektu. To jsem zvědavej. Ten baráček by měl vypadat zhruba nějak takhle:

Jen pro zajímavost sem přiložim naivní časový představy svejch rodičů: oni si myslí, že tak za dva měsíce bude hotovej projekt, pak si seženou stavební povolení a úvěr a do zimy udělají hrubou stavbu. To jsem na ně zvědavej. Už jenom, když na tom obrázku vidim to Ferrari, tak si myslim svý...

Jsem podobnější taťkovi než mamce

Neustále se mi stává, že se na mě někdo koukne do kočárku a řekne: "Ježišmarjá, ten je celej maminka." Ujdeme pár kroků, zase někdo nahlídne a řekne: "Ta podoba! Jako by tatínkovi z oka vypadl." Pak si vyberte...

A mě by zrovna tak zajímalo, jestli jsem podobnější mamce, nebo taťkovi. Naštěstí existujou zajímavý internetový stránky www.myheritage.cz, kde jsem si přesně tohle mohl oficiálně vyzkoušet. Nahrál jsem tam fotku svojí, mamky, taťkovo a nechal počítač pracovat. Chvilku to chroupalo a pak vyjely výsledky, ze kterejch se nejvíc radoval taťka. Dopadlo to tak, že jsem údajně o 6 procent podobnější jemu než mamce. Tady je výsledek pokusu:

Dneska asi výjimečně prospim celou noc

Byl jsem na návštěvě u paní doktorky - byla to čtyřměsíční preventivní kontrola, což znamená, že jsem našim ušetřil 30 korun za poplatek. Za preventivky se totiž neplatí. Základní fakta a příbytky: měřim 64 centimetrů a vážim 6280 gramů, takže je vidět, že se mi daří opravdu dobře a tučně.

Paní doktorka ze mě byla unešená a řikala, že jsem děsně šikovnej. Nutno dodat, že nic jinýho ani říct nemohla po tom, co jsem jí předved v ordinaci. Na úvod jsem jí počůral. Když mě otáčela z břicha na záda, tak jsem si celkem slušně prdnul. Když mě lechtala fonendoskopem, tak jsem pšíknul a lekci etikety jsem zakončil výstavnim krknutim. Paní doktorka se otočila na naše a vtipně se zeptala: "Ušima chlapeček něco neumí?"

To nejhorší přišlo na konec a říkali tomu včelička. Včelička neznamená, že mi dali sosnout něčeho sladkýho. Včelička znamená, že vytáhli žihadlo a píchli mi očkování. Údajně po tom můžu mít teplotu a prej prospim celou noc. Když mě očkovali poprvý, tak jsem si udělal spací rekord: spal jsem v kuse sedm hodin.